Malý princ je malá píča

   Ve své první publikaci na tomto webu jsem se rozhodl rozebrat svůj postoj k filozofické pohádce Malý princ. Tato volba byla učiněna z důvodu dlouhodobé, nehasnoucí zloby vůči tomuto světoznámému dílu literatury, které je profesory a učiteli vynášeno do takových  výšin o kterých si pilot tohoto díla může nechat jen zdát. Já si dovoluji oponovat všem těmto učencům a hlasitě prohlašuji (i při psaní této práce, jelikož má zášť je tak silná): „Přestaňtě takto vychvalovat tuto snůšku blábolů!“

    Ještě než se vrhnu na samotný obsah této obludnosti, rád bych prezentoval naši společnou historii, která se datuje až k neurčitému školnímu měsíci léta páně 2008. Moje dětská mysl teprve vstřebávala základní počiny literatury vhodné pro můj věk, jako byl například Foglar, ale naše suplovací učitelka se z nějakého neznámého důvodu rozhodla ukázat nám domnělý úžas oné monstrozity. V tehdejším stádiu svého myšlení jsem ničemu z toho nerozuměl, a tudíž to nijak nepřirostlo k mému srdci. Spíše naopak.                                                                                                  

  Přetočme o několik let později, už si štráduji po chodbách GML, jistý v kramflecích svého uvažování, zamlžená nechuť k Malému princi upozaděná důležitějšími problémy. Naivně očekávající neměnnost situace. Achich ouvej, nastala hodina francouzštiny a bylo nám řečeno, že je nutno přečíst a poreferovat o Malém princi. Pracovitě jsem se vrhnul na zadaný úkol den před zadanou prezentací. Tak počal můj první boj proti této monstrozitě. Vysílen, přemožen a rozzuřen jsem dočetl a vypracoval svůj neupřímně obdivný referát, který jsem následující den přednesl. Dostal jsem, myslím, dvojku, ale jinak tato vzpomínka doposud jizví mou paměť.                     

   Doufám, že  jsem schopný dostatečné sebereflexe, abych přiznal jistou přehnanost v mém odporu a že tato knížka není až tak špatná, ale všudypřítomný obdiv vůči ní vyhranil můj názor do mezí nenávisti. Její myšlenky jsou představovány jako nejzásadnější  v historii lidstva, ale přijde mi, že pro každého dospělého by měly být dostatečně evidentní, aby nespatřoval žádnou hodnotu v jejich připomínání, a bez nich je ono dílo vskutku simplistické a nezajímavé. Tudíž bychom mohli dojít k názoru, že je tato knížka určena dětem a je jen opěvována dospělými, pro její pozitivní přínosy jejich ratolestem. Tuto hypotézu ovšem naprosto zavrhuje má (přiznávám že subjektivní) zkušenost. Jsem tedy bezradný, komu je knížka určena. Možná má akorát sloužit jako připomínání hodnot, které občas můžeme zapomenout.  Ale svět Malého prince je natolik černobílý a naivní, že ani to mi nepřijde jako pravdivé řešení.                                                                                                                   

  Moderní svět je zde kritizován například pro svůj uspěchaný život.  Bohužel reálný svět není tak ideální jako ten malého prince, kde by asi člověk měl trávit čas promenádováním se okolo studánek a říkat: „Och jak překrásné, nemyslíš, Nebeská? Děti ?“ „…“ „Hm, zapomněl jsem, že jste všichni zemřeli, jelikož jsem vás nemohl uživit, jaká škoda že už nezbyly ani lišky.                                      

 Jakýkoliv náznak praktičnosti je setkán s ostrou kritikou a pohrdaním malého prince, až do takové míry, že chudák zeměpisec očividně musí vyrazit prozkoumat nové světy, jinak jeho život, který obětoval své vášni sesbírávání informací, které můžou pomoct budoucím generacím, přijde vniveč. Názory malého prince nejsou vystaveny jakékoliv kritice či argumentaci a jsou nám pouze předkládány jako absolutní fakta, proti kterým není možno protestovat. Nedejbože abychom se jim aktivně protivili. Tento fakt je nejlépe ukázán celou postavou ztroskotaného pilota podpantofláka, který snad každým momentem padne malému princi k nohám, a začne ho uctívat jako nově nalezené božstvo.                                                                                                      

 Zdá se mi, že božstvo je poměrně vystihující pojmenování pro tuto knížku. Natolik uctívaná generacemi lidí, kterým nejspíš pomohla znovu nalézt své vnitřní dítě, ale jejíž popularita v současné době už o něco upadává (aspoň tak mi to připadá soudě podle mého značně omezeného kruhu přátel a dalších známostí). Budoucnost a přetrvání této povídky zůstává ve hvězdách spolu s malým princem, který se tam možná pořád někde stará o tu otravnou kytku.