Co jsem vynechala v minulém článku (aneb Poland vol. 2)

Při pročítání svého velice komplexního vypravování červencových zážitků ze země zaklínačů jsem (kromě nalezení několika pravopisných hrubek a nenalezení několika čárek na místech, kam evidentně patřily) ve své mysli objevila i několik poznatků, jež jsem z článku neúmyslně vynechala. V tomto dodatku jsem se tedy rozhodla alespoň zkráceně v bodech zaznamenat to, na co můj mozek při strukturování minulého článku nezvládl (samozřejmě, že jsem to nepsala, jak mi to přišlo pod ruku...) pamatovat.

• Během jízdy po dálnici do Krakova jsme zaznamenali, že mají v polských autoservisech  evidentně stejné obtíže jako v autorizovaných opravnách BMW. Tímto mírným nedostatkem v jinak tak skvěle vykonávané práci automechaniků je evidentní neochota montovat do polských aut blinkry, nebo je alespoň vybavit žárovkou dostatečně výdržnou, aby nepodléhala hrůzně rychlé zkáze. Spousta řidičů se totiž bojí, že kdyby používali ono oranžové světýlko předem značící jejich úmysly na jiných místech než křižovatkách, kde je to vskutku nezbytně nutné - například při přejíždění na dálnici z pruhu do pruhu, mohli by si žárovičku opotřebovat. Nebo jen chtějí být tajemní, nevyzpytatelní a nepředvídatelní. Zkrátka a dobře předjet někoho na dálnici a nebo se naopak nechat někým předjet byl trošku oříšek.

• Když se z dálnice konečně dostanete do Krakova (nebo alespoň na jeho okraj), máte pořád možnost si všechno několikrát rozmyslet a vrátit se tam, odkud jste vyjeli: kromě pruhu na odbočení doleva, který na Cenu za silniční vynález roku už aspirovat nemůže, naleznete na křižovatkách ještě levější (a tím myslím umístěný víc vlevo) pruh. Je určen pro to, čemu anglofonní obyvatelstvo světa říká U-TURN (pro nezasvěcené se jedná o otočku o 180°). Rozhodnete-li se tento půlkruhový obrat vynechat, možná se dostanete až do třetího bodu...

• Představte si čtyřproudovou silnici s ostrůvkem pro chodce a pro tramvajovou dopravu uprostřed. Nyní doplňte svou vizi menší vozovkou, jež je kolmá na tu první, přidejte několik přechodů pro chodce přes onu čtyřproudovou komunikaci a plný provoz. Křižovatka krásně ozářená semafory a všemi jejich světly, jež jsou krásně sehraná, aby ukazovala zelenou vždy jen jednomu směru (při představě našeho plánku z ptačí perspektivy bychom snad tyto směry mohli nazvat horizontálním a vertikálním). Bohužel je zrovna špička (nebo alespoň něco, co se špičce blíží či blížilo) a aut je tu vskutku mnoho.  Na tomto rozcestí platí jako v pohádkách veršované heslo, které by v našem případě mohlo znít třeba:

"Jedeš-li do křižovatky,

rozhodně se nedrž zpátky!

Šlápni na plyn, začni troubit,
dál si musíš cestu probít!"

Účastníci provozu usazeni za volanty svých motorových vozidel se snaží dostat se domů co nejdříve a mírně ignorují jedno ze základních pravidel, jež jsme si snad všichni z autoškoly odnesli...
V praxi to znamená asi to, že vozidla jedoucí po čtyřproudové komunikaci absolutně nedbají faktu, že během své zelené se na druhou stranu křižovatky už nedostanou, v klidu si tam najedou a zastaví uprostřed. Rozhořčení řidičů nacházejících se na silnici kolmé k tomuto uskupení barikád se nedá vyčíslit a stejně jako bychom se ani statisticky nedopočítali kolikrát byl zmáčknut klakson. Vozidla, jež jsou nyní zablokována, se i před zdánlivou nemožnost projet pokoušejí dostat na druhou stranu křižovatky a tentokrát by se možná jako přirovnání hodilo francouzské sloveso "se frayer un passage", které se používá když si například klestíte na nádraží cestu skrz davy v posledních vteřinách předtím, než vám ujede vlak.