Pomalá a bezbolestná smrt tohoto "blogu"

Mezi spoustou zapomenutých i nezapomenutých patvarů, jež se mi promenádují v hlavě, výstražně bliká neonový nápis. Občas se dostane do popředí a já ho zaregistruji. (To se většinou stane, když dělám něco hrozně užitečného a náročného jako třeba stojím na zastávce, nastupuju do trolejbusu, jedu trolejbusem,... No vlastně se to docela často děje během těchto činností souvisejících s přemisťováním se.) Myslím, že se týká této webové stránky, ale nevím, co je tam přesně napsáno. Nepochybně je to něco jako NAPSAT NA BLOG a tři vykřičníky nebo ještě pravděpodobnější PŘESVĚDČIT PANA KRISTIÁNA, AŤ NAPÍŠE NA BLOG (tam by byly vykřičníky čtyři) a nebo NIKDO NIC NEPSAL NA BLOG CELÉ VĚKY (zde by pravděpodobně figuroval mírně smutný smajlík). Všelijaké jiné varianty jistě zvládnete doplnit sami.
Někdo by vážně mohl napsat něco na blog.
Procházím-li všelijaké varianty výše zmíněného, skončím nakonec vždycky stejně. Myšlenkový pochod probíhá zhruba takto: Na blogu už dlouho nebyl žádný příspěvek... Asi bych mohla něco napsat. Stejně to nikdo nečte. Jeden člověk, to čte. Nevím co mám napsat. A co těch 15 konceptů, co mám v mozku a asi 6, co mám v sešitě na lingvistiku? chvíle ticha Pan spoluautor by mohl něco napsat. chvíle ticha Používá se do těsta na pizzu sušené nebo čerstvé droždí, jaký je poměr vajec a mouky na domácí šnufle? Kdy jsem měla naposledy pizzu? Nechápu, jak někdo může dávat ananas na pizzu!
Ignorujme skutečnost, že to teď vypadá, jako by mé myšlenky nabývaly formy (téměř) dialogu. (To se obvykle nestává, opravdu ne...) To, že o tomto výtvoru stále smýšlím jako o blogu je jen důkazem mého optimismu, jelikož i přes všechny odbočky za šnuflemi, pizzou, pěstováním kaktusů, rubrikou s horoskopy a způsoby, jak se nenápadně dostat do redakce novin, většinou si na blog zase vzpomenu. Pak se mi v mozku vyplaví myšlenka, že člověk by měl mohl ? dělat věci, protože chce a ne protože musí. (Pak se chvíli upřímně zasměju.) To znamená, že sem nikdo krom mě asi tak další rok nic nepostne. A co já bych sem psala, když všechny nápady jsou jen z cesty MHD? :D
Fajn, zjednodušeně řečeno: nechce se mi. Navíc bez spoluautora pro mne zde není žádná přidaná hodnota a můžu se stejně dobře vrátit s shitblogům z mého náctiletého období.
Tenhle "příspěvek" měl být asi delší, ale nebudeme to zbytečně natahovat. Tato stránka bude brzy opuštěna, audieu, náš jediný čtenáři, radši čti třeba Pratchetta než nějaký blbý blogy.